Pro zobrazení všech nabídek se musíte zaregistrovat a přihlásit na webu RGPL.
Seš-li nový, přečti si článek - Jak začít?

Tak vás opět všechny zdravím.

Dneska začnu tiskovku trochu netradičně a to gratulací Alexeyovi k zaslouženému vítězství, jeho jízda byla naprosto bravurní. A pak samozřejmě Michalovi, za tu geniální a pro mě hodně odvážnou strategii si druhý místo určitě zasloužil.

Teď už ale podrobněji k mým dojmům z druhého závodu.
Bez mučení přiznám, že jsem se na tenhle závod moc netěšil. Pro mě osobně naprosto příšerná trať, jednoznačně nejhorší z celého kalendáře, ale je mi jasný, že je nemožný trefit se každýmu do vkusu. Takže nezbývalo než se pořádně zakousnout do tréninku, aby z toho nebyla ostuda.
Zpočátku jsme měli celkem velké problémy s nastavením. Dlouhé úseky na plný plyn vyžadovali malý přítlak, ale brždění a nájezd do první zatáčky se tak stal skoro sebevražednou misí.
Museli jsme tedy provést další úpravy, aby se zlepšila ovladatelnost vozu, ale aby jsme zároveň neztráceli na rovinkách. Po desítkách natestovaných kol se nám konečně podařilo najít dobré vyvážení, takže vyhlídky pro kvalifikaci a hlavně pro závod byly celkem optimistické.

Do kvalifikace jsem šel opět s ambicemi na pole position. Bohužel v prvním měřeném kole mě trochu zdržel jeden ze soupeřů a v dalších pokusech jsem vždy udělal nějakou chybu, takže čas vcelku nic moc. Kvalifikace mi tak opět ukázala, že jak začne jít do tuhýho, nedokážu udržet nervy pod kontrolou a zajíždět časy jako v tréninku.
Nicméně po Pásztorově penalizaci mi to stačilo na druhý místo, takže žádná tragédie.

Po startu jsem měl trochu obavy z první zatáčky, ale vše proběhlo celkem bez problémů a udržel jsme si druhou pozici za bráchou Mírou Chvojkou. Věřil jsem si, že ho předjedu a to se ve 3. kole v nájezdu do T1 povedlo, ale malinko jsem si o sebe ťukli a on se propadl na třetí místo. Pak jsem si dělal naděje, že bych se mohl utrhnou a jet si v klidu svůj závod, ale kluci se mě drželi jak klíšťata. Vedení jsem dlouho neudržel, asi v pátém kole jsem brzdil do první zatáčky moc brzo, Kutsak se dostal vedle mě na vnitřek, ale vypadalo to, že se zařadí za mě. Tak jsem najel na vnitřek zatáčky, ale došlo ke kontaktu, mě to skoro otočilo a následoval propad na 3.pozici. Ale pořád jsem věřil, že o vítězství ještě zabojuju, naneštěstí Kutsak se začal vzdalovat a já se nemohl za boha dostat před Pásztora, kterej mě dost zdržoval. Nakonec jsem radši zajel dřív do depa u zkusil udělat undercut. To se mi povedlo a po jeho zastávce jsem byl asi 5 sekund před ním, ale první už měl naprosto luxusní náskok a to už jsem tušil, že to nedotáhnu. Navíc se na druhý místo dostal Sedláček, kterej jel do depa mnohem později a asi neměnil pneumatiky, protože se vrátil na trať daleko přede mnou. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že musím pořádně zabrat jestli ho chci doklapnout a poprat se alespoň o druhej flek. Začal jsem tlačit na pilu ale ta ztráta byla moc velká a zmenšovala se dost pomalu. Za mnou už byla docela velká mezera, takže jsem se mohl plně soustředit na stíhací jízdu, ale jak se blížil konec začalo to vypadat bledě. On jel i na těch ojetých gumách hodně dobře a já se doklapl vlastně až při průjezdu cílem. Kdyby se jelo o kolo víc možná bych měl šanci na útok, ale ještě že se nejelo, protože by mi došlo palivo. Tak aspoň to byla další bedna, i když pro mě s trochu hořkou příchutí, věřil jsem, že mám v tomhle závodě na víc. 

Ale jak jsem psal na začátku kluci jeli parádně a mě nezbývá než ještě jednou pogratulovat a soustředit se na další závody, ve kterých si doufám zase pořádně zabojujeme.Tak se mějte a čau za dva týdny v Istanbulu.